Za vínem po Chile pondělí 4.2.2008

Pondělí 4. února 2008

Snad D1 bude volná. Naštěstí je a za tři hodiny se ocitám v dalším hlavním městě a to Bratislavě. Beru kolegu a využívám nové dálnice z Bratislavy na do Vídně. Super zkratka, žádná zácpa ani kontrola na hranicích a tak jsem za 30 minut ve Vídni. To je vlastně dnes již třetí hlavní město. Letiště Vídeň přistavilo nový terminál, takže vše probíhá bez problémů. Jen letadlo z Madridu do Santiaga je zcela plné, takže výběr  místa je složitý.
Na letišti potkávám dva spolucestující Radka a Pavla, kteří přijíždí z Brna busem. Prý dobré. I ta sedmička Chardonnay 2006 pozdní sběr stála za to. Máme hodinu času a tak testujeme Gruner Veltliner.Vůně pěkná do zelených jablíček, chuť také překvapivě svěží a plná. Za 3 € nekupto! V Praze by stál 4 € a nedal by se pít. Dáváme ještě jednu skleničku, ta už není tak svěží a nastupujeme do letadla směr Madrid. Letadlo sice popojelo, ale kapitán hlásí, že máme poruchu a sjíždí z dráhy. Ještě, že to zjistil na zemi. Za 2 hodiny 30 minut nakonec vysedáme v Madridu na letišti. Tak nový rekord v počtu navštívených hlavních měst v jeden den. Praha, Bratislava, Vídeň a Madrid .

Letiště v Madridu je docela bomba, nové, moderní a bohužel velké. Tak velké, že tabule ukazující na terminál U, ze kterého odlétají kontinentální lety, má dole uvedeno 25 minut. To si dělají srandu. 25 minut běhu po letišti nakonec zkracuje místní vláček, a tak za 15 minut nastupujeme do Airbusu A 340 a v 0:30 startujeme směr Santiago. Trochu se mnou zamává zpráva, že v letadle budu sedět 13,5 hodiny. V mapě společnosti navíc zjištuji, že do Tokia je to blíž. Pohled na sedačku v letadle začíná avizovat, že Karosa je VIP salonek. Snad alespoň společnost Iberia dodá dobrá španělská vína na přežití 13 hodinového letu. Start se povedl napoprvé a máváme Madridu. Radek vedle mne úpí místem, trochu proklíná, že jsme neletěli AIR France a nabízí mi prášek na spaní, který si sám bere. Trestuhodně prášek odmítám a dávám se do dobré večeře. Jen to víno mohlo mít větší kvalitu. Spolucestující Argentinec s rodinou přes uličku si dává bílé Macabeo, my s Radkem neznámý brand červeného vína. Po večeři Radkovi zabírá prášek na spaní. Já se pokouším sklopit sedačku, ale 150 kilový pán sedící za mnou mi naznačuje, že to zřejmě nepůjde.Radostí jsem bez sebe. Argentinec se směje a objednává si další lahvinku bílého. Já se nesměju, ale nezbývá mi než si objednat lahvinku červeného. Odrostlá španělská letuška naštěstí alespoň přináší kvalitní Tempranilo 2005. Hm, skvělé, na bariku, lesní ovoce, harmonické. Pán za mnou odchází na toaletu a jak zabere, tak málem vyrve moji sedačku z podlahy. To bude skvělá noc. Ještě 10 hodin ve svěrací kazajce. Argentinec objednává další bílé a dokonce i mně červené. Asi se mu nechce samotnému pít. Jeho manželka usnula a jeho děti sedící před ním na sedačce mi pohupováním nohou dopředu a dozadu dávají nemístně najevo, že sedačky jim poskytují dostatek místa. Mé kolena nikoliv. Hádejte, kam jde pán za mnou? Vychlastal dvě piva a musí. Argentinec nevydržel, usnul a začíná spokojeně chrupkat. Já ne a tak to pokračuje do rána. Nasazuji diskmena a při písničkách zpěvačky Enya alespoň na chvíli usínám. Kolega Radek už spí 3 hodiny! Proč jsem jen odmítal jeho prášek? 

Ráno přelétáme Brazílii a veletok Amazonka je při pohledu z letadla famózní. Stejně tak mě fascinuje přelet okolo vrcholu nejvyšší hory Jižní Ameriky Aconcagua, přes 6000 m. Přelétáme Andy a pomalu přistáváme v Santiagu, hlavním městě Chile, které má 4,6 mil obyvatel a patří mezi nejdůležitější město v Jižní Americe, které hýbe nejen jihoamerickou ekonomikou ale i obchodem.

Vypínám počítač a pomalu vystupuji do krásného počasí, teplota 35 stupnů a právě jsou tady prázdniny. Prostě tady je srpen, všichno odpočívají, mají dovolenou a koupou se. Tak se jdu na to mrknout.

Všechny do UH zdraví
Vinárius IK