Za vínem po Chile úterý 5.2.2008

Tady  Santiago, úterý ráno 10 hodin, přiletěli jsme po skoro 14 hodinovém letu z Madridu do hlavního města Chile, které má 4,630 mil obyvatel. Na letišti docela důsledná imigrační kontrola, která zjištuje odkud jste, co chcete v Chile dělat, kde budete bydlet a kolik máte peněz na pobyt. Není se také co divit. Chile je nebohatší zemí Latinské Ameriky a dosti tvrdě se brání emigračním vlnám z Peru, Bolívie nebo Argentiny. Má výhodu v tom, že přístup do Chile je především letecky. Pár přechodů je přes Andy z Argentiny a jen několik málo ze severního a chudého Peru. Vízum dostáváte automaticky na 90 dnů a je zadarmo. Po 90 dnech však musíte Chile opustit nebo požádat o vízum, které se již platí. Nejlépe je vycestovat na den do Argentiny a při cestě zpátky znovu vyplnit formuláře, které odevzdáte. Před letištěm na Vás čeká spousta taxiků, které Vás dovezou do města. Lze i místním busem.

Unaveni se ubytováváme v hotelu Atton a čeká nás neuvěřitelný výhled z pokoje ve 14. patře. Mezi vysokými budovami se v pozadí vypínají Andy se zasněženými  vrcholky. Úžasná podívaná je jen trochu v místním smogu. Ten se nad Santiagem vznáší, a proto foto není tak vykreslující zasněžené Andy. Jednomyslně se shodujeme, že spát zatím nemá smysl a vyrážíme do města. Radek nás vede do blízkého nákupního centra. První reklamní bilboard a s ním kousek Česka. Reklama na Baťovy boty je i tady. A také aby ne, vždyt Jan Antonín Baťa se před II. svět. válkou odstěhoval právě do Brazílie a zamýšlel vykoupit v Patagónoi velké pastviny, kde by mohl chovat dobytek na kůži a vozit ji pak do svých továren. Dokonce tento projekt nabízel možnost  přestěhovat spoustě Čechů z válečného Československa do Chile. Bohužel se nepovedl. V obchodním centru jsou krásné zahrady a v nich ještě krásnější restaurace, kterým neodoláme a splachujeme cestovní prach jedním, vlastně dvěma pivy. 
Navštěvujeme obchod Bata. Začíná zde letní výprodej, a tak boty jsou zde za 500 Kč stejně jako všechno kožené zboží. Pavel zakupuje kožené sandály za 10 000 peset, prý do auta (informačně za 100 € dostanete 66 000 peset, za 100 USD 46 000 peset. 10 000 peset = 410 Kč).

V obchodním centru mne překvapuje čistota a vysoká úroveň obchodů. To jsem zde nečekal. Stejně tak i úroveň restaurací a kavárniček. Pro turisty je to i cenově dostupná káva 30-40 Kč, pivo 60-90 Kč, jídlo v KFC stejně jako u nás i levnější. Restaurace, kde po zaplacení vstupného 6 500 peset můžete jíst co hrdlo ráčí, nabízí od argentinských steakú po steaky z tuňáka, ryby, těstoviny a další dobrůtky.

Je okolo 15 hodiny a tak sluníčko začíná dosti hřát. Odcházíme si proto odpočinout do hotelu. Po cestě procházíme jedním z mnoha krásně upravených parků v Santiagu a míjíme nejvyšší budovu ve městě, hotel  Marriot. Vzhledem k tomu, že jsou tu častá zemětřesení, mohou mít výškové budovy pouze okolo 30pater. Náš hotel má 18. Pokoušíme se usnout, ale nejde to. Režim je trochu rozhozený. Alespoň odpočívám, relaxuji. Večer odjíždíme na večeři s partnery z vinařství Anakena. Na úvod Radek doporučuje Pisco. Nápoj, který je známý hlavně v Peru, ale rozšířen je po celé Latinské Americe. Osvěžující  Pisco se skládá z tvrdého alkoholu Pisca, citronové a limetové štávy, melasového cukru a nahoře je ozdoben bílou pěnou z bílku. Docela mě to probudilo. Snad si dám ještě jeden. Nedám.  Raúl, obchodní šéf Anakeny, již objednává víno. Sauvignon 2006 single vinery a vinařský kolotoč Chile právě začíná. Úžasné carpaccio z čerstvého tuňáka a k tomu Ryzlink rýnský 2006, ryba Morodo a víno Viogner 2006. Labužnický koncert jídel pokračuje. Přílohy skoro nepoužívají, hlavně maso a zelenina. Máme se zde na co těšit. Ještě probíráme návštěvu další den a degustaci, která je pro nás připravena. Budou tam i nová vína ročníku 2006. Už se těšíme. Vracíme se do hotelu dohonit spánkový deficit dvou předchozích dvů.

Vinarius IK