Za vínem po Chile čtvrtek 7.2.2008

Dnešní den nás vítá sluníčkem - dobré znamení. Přesto raději hledám kartu pojištěnce a telefon na asistenční službu. Jedeme sice dnes do vinic, ale na koních! U snídaně potkávám Radka. Ten již od 7 hodin pilně pracuje a vyřizuje veškeré e-maily. Potvrzuje mi, že koně dnes platí a že nás čeká spousta skvělých zážitků. Nevím zda rozběhlý kůň po chilských horách je sranda, ale budiž. Jednou to musí být poprvé. Třeba nám dají poníky. Z těch se dá lépe seskočit. Odjíždíme s nadějí dobrého návratu.

Po cestě mají pro nás hostitelé ještě jedno překvapení. Odbočujeme z hlavní cesty a prašnou polní cestou stoupáme do hor. Míříme na chilské rodeo. V působivém prostředí venkova nás vítá mladá senorita a nabízí nám na přivítanou Pisco saur. V 32 stupních a sluníčku je chladivé Picso osvěžující, ale zároveň velmi zrádné. Připojujeme se k americkým turistům a sledujeme představování krásných typických chilských koní. Představuje nám je místní hombré. Dostává se nám vysvětlení jaké rozdíly jsou mezi koňmi z Evropy a Chile a proč jsou chilské koně tak rychlé a divoké. Poté následuje ukázka drezúry v podání místních jezdců. Krásná podívaná na jezdecké umění mladých Cabarejos. Radek nám s ledovým klidem sděluje, že za chvíli na stejných koních vyrážíme i my! Tak to zřejmě bude naše rodeo! 

Odcházíme do stylové restaurace na místní specialitu - dušené a grilované hovězí maso, následuje typický chilský nikoliv wimbledonský dezert jahody se šlehačkou. Jak se dozvídáme od místních, je tento dezert vždy spojený s Chile. Pánové ve Wimbledonu si jej pouze převzali. Constanza nám naznačuje, že koně nás již čekají a mně začíná být trochu více horko. Naštěstí to byl další fór dnešního dne. Vinice je pro koně příliš daleko, přejíždíme autem. Směřujeme do nové vinařské trati společnosti Anakena. Nachází se ve vyšších polohách vzdálených pouze 8 km od moře a je vybrána pro pěstování bílých odrůd. Důvodem jsou chladná rána, boční sluneční svit s menší dávkou energie a navíc odpoledne zde vanou chladné větry od Pacifiku. Ideální podmínky pro Sauvignon, Chardonnay a také Ryzlink. Celá tato trať čítá okolo 140 ha a je opravdu pouze na kopcích, nikoliv na rovině, jako většina viničních tratí v Chile. Při příjezdu se  nám otvírá výhled na kopečky poseté vinohrady. Připomínající  trochu vinice u Čejkovic.

Vysedáme z auta a přesedáme na koně. Radek si vybírá svého favorita, který se začíná výrazně plašit. Caballeros ho uklidňuje, odvazuje a ukazuje na mě ať si jdu nasednout. Nevím proč já a divoký kůň? Zjišťuji poohlédnutím, že Radek takticky zmizel a zůstal jsem tu jen já a kůň. Před chvilkou ještě poklidný koník začíná více a více řehtat. Já zase více a více potit. Usměvavý starší pán mající koně na starosti mě uklidňuje, že to ten kůň dělá vždy jen na začátku a pak je klidný. Nasazuji nohu do třmenů, chytám se sedla a ocitám se na koni. Kůň ještě  několikrát zařehtá a poté se zklidní. Prozatím. Všichni v sedle i s hostiteli z Anakeny vyrážíme do kopců na prohlídku vinic. Po 100 m se Pavel na koni začíná naklánět do boku a jeho kůň se chová také podivně. Pancho okamžitě seskakuje z koně a zachytává Pavla. Zapomněl utáhnout sedlo a to sjíždělo. Projíždíme vinohrady a naskýtá se nám velmi působivý zážitek. Krásné výhledy na nově vysázené vinice. Koně zatím v pohodě. Vyjíždíme na horizont a snažíme se udělat skupinové foto. Snaha seřadit koně končí splašením mého, který se zachytil zadní nohou do drátů vinice a začíná se vzpouzet. Nedaří se mu uvolnit.  Já o problému nevím a přitahuji uzdu. To jsem neměl dělat. Kůň začíná couvat a tlačí se mezi řádky vinice, Gaucho křičí ať povolím opratě. Poslechnu. Kůň po chvíli uvolňuje nohu z drátů. Nevím, kdo si oddechl více, jestli  já nebo Gaucho. Zřejmě kůň. Zbytek projížďky pokračuje v klidu. Poplácáváme koně a děkujeme jim za to, že nás v klidu dovezli zpět. 

Následuje degustaci bílých vín ve vinicích. Pavel s Radkem degustují místní Ryzlink Rýnský. Shodují se na tom, že až tyto vinice začnou naplno rodit budou velkou konkurencí našim RR. Přichází za námi agronom a debatujeme o vinici. Sází různé klony jednotlivých bílých odrůd. Sazenice dávají klasicky do země jamka 40x40 a přidávají fosfor. Ke každé dávají bambusovou tyčku. Sloupky, překvapivě z borovice, jsou naimpregnovány a usazují se ručně kovovým beranem. Keře jsou od sebe 120 cm, CHAR pak 140 cm, mezi řádky 140 cm, ošetřování vinohradu mechanicky, stříkají 4 x ročně, jarní (před květem) a pak dle počasí pouze sírou. Sběr provádí ručně, vinohrady se všechny zavlažují. Na hlavu počítají 2-3 kg, u nejlepších tratí pouze 1,5 kg.

Končíme prohlídku krásných vinic a vracíme se do Santiaga. Večer navštěvujeme chilskou restauraci a dáváme si Parilleos, což je směs  grilovaných mas. Od hovězího přes kuřecí, jelítka, klobásky, střívka plněné játry, pečené žebra a vespod sladké brambory. Vše na velké pánvi pod níž jsou hořící uhlíky. Jídlo je  údajně pro dva, ale bohatě vystačí pro tři. Cena jídla přiměřená, 13 000 peset v přepočtu 520 Kč. U nás by to bylo dvakrát tolik. Bohužel místní čepované pivo je nakyslé. Nechutná nám, a proto objednáváme Cabernet Sauvignon Reserva 2006 od firmy Mission de Rengo za 5 000 peset (200 Kč). Oproti pivu daleko příjemnější i když 14% alkohol by mohl být jemnější a zastřenější. Vracíme se na hotel, Radek navrhuje objednat nějakou láhev dobrého červeného. Této funkce se ujímá suverénně  náš somelliér Pavel a mizí v restauraci.  Po chvíli se vrací a sděluje nám, že vybral to nejlepší co v nabídce měli, Cabernet Sauvignon 1865. Radek omdlévá. Pavel se usmívá a nalévá víno do skleniček. Nádherné víno, velmi harmonické, plné a elegantní. 14,5 % alkoholu není vůbec cítit  a hořká čokoláda v závěru chuti jen dolaďuje působivost tohoto nádherného vína. Pavel Radkovi vysvětluje, že víno není z roku 1865, ale jedná se o název vína společnosti Don Pedro. Pomalu dopíjíme červený skvost a ještě před půlnocí odcházíme spát. Radek zase musí vstávat v 5 hodin, aby mohl prodávat to své koření.

Vinarius IK Santiago