původní reportáž Ivoše Kaňovského...
Probouzíme se do sobotního rána a poprvé za náš pobyt se zcela jasně zjevuje zasněžené pohoří And nad Santiagem. Úchvatná podívaná na vrcholky šestitisícovek. Jsou vzdáleny jen 30 km. To my hradištáci vidíme pouze Buchlov.
Sobota je volným dnem a tak po pracovní snídani, která se protáhla do 11 hodin, vyrážíme do centra Santiaga. Průvodcem je Radek. Byl zde již několikrát. Vstupujeme do metra, velmi čisté s celkem 5 trasami a jednorázový lístek stojí 20 Kč. Přejíždíme do centra města a navštěvujeme prezidentský palác. V roce 1973, za vlády komunistického prezidenta Alienda, došlo k vojenskému převratu, v jehož čele stál generál Pinochet. Bombardování prezidentského paláce, zatýkání a věznění příznivců Aliendovy vlády na stadionu v Santiagu, následný tvrdý vojenský režim. I přes tento fakt se armádou ovládaná země stala v roce 1990 již nejbohatším státem Latinské Ameriky s vybudovanou infrastrukturou. První demokratické volby proběhly po 27 letech v roce 2000. Funkční politický systém mající daleko blíže k demokracii než ten rádoby demokratický u nás, zajistil Chile nejsilnější pozici mezi latinskými zeměmi. Je daleko před ČR ve všech oblastech - rozvinutý průmysl, zemědělství, školství a vojenský režim naučil lidi pořádku jako nikde na světě. Tady si člověk nedovolí neuposlechnout strážníka v parku, policajta na přechodu nebo vojáka v centru města. Nikdo s nimi nediskutuje. Všichni ví, že je potřebné ctít pořádek ve všech směrech. Pokud Vás uvidí rozbít láhev na ulici, nebo dělat nepořádek , odhazovat smetí, chovat se neslušně a agresivně či podnapile, okamžitě nekompromisně zasáhnou, a to nikdo nechce. Rozdíl mezi naší a jejich policií je v tom, že jejich k Vám v klidu přijde a preventivně Vás upozorní, co špatného děláte a slušně Vás požádá o nápravu. Proto ji zde všichni respektují bez jediného slova. Naše policie většinou jedná opačně. Setře Vás vulgárním způsobem a málokdy preventivně pomůže. Jejich policie je neustále vidět, naši musíte hledat. Chilská policie má velký respekt, naše nikoliv.
Procházíme opraveným prezidentským palácem , kde má sídlo nynější prezidentka – žena! Za sebou má nezkorumpovanou vojenskou armádu a nezkorumpovanou policii. Jak nás Radek upozorňuje, v Chile je poctou být vojákem nebo policajtem. Také vojenské školy jsou ty nejprestižnější. Vycházíme z paláce okolo střídající se prezidentské gardy a směřujeme do centra. Poměrně malé. centrum města tvoří Plaza de Armád se svým kostelem a náměstím. Pěší zónou se dostanete až k centrálnímu tržišti, kde se v jednotlivých halách dá koupit vše od ovoce, přes oblečení až po techniku a drobnosti. Čím jdete dále od centra, tím je zboží méně kvalitní a tržiště jsou špinavější. Za návštěvu stojí rybí tržiště, kde nakoupíte všechny ryby a mořské plody. Chile totiž patří mezi největší zpracovatele ryb na světě. Zajímavostí rybí tržnice je restaurace uprostřed, kde si můžete dát jakoukoliv rybu na jakýkoliv způsob. Jen si z neskutečné nabídky vybrat. Je tu plno, a tak chvíli čekáme než se uvolní místo. Vybíráme si každý něco jiné, abychom mohli navzájem ochutnat všechny ty specialitky. Radek má Ceviche, syrový rybí salát z několika druhů ryb v kyselém nálevu, já krevetový salát chilenos, osmažené krevety na česneku a chili papričkou a cibulí a Pavel mušle v kyselkavé omáčce a smaženou rybu. Její bílé maso je podobné našemu candátu. K tomu salát chilenos, což je normální rajčatový salát s cibulí zakápnutý octem. Jen ta rajčata jsou dozrálá a velmi chutná. Cena porce okolo 3 - 4 000 peset tedy 120 - 160 Kč. Pivo stojí 40 Kč , láhev dobrého vína 160 - 200 Kč, láhev vody 40 Kč. Ceny obdobné jako v ČR, ale porce ryb dvojnásobná a ryby jsou čerstvé!
Nabaženi rybími specialitami vyrážíme do ulic a míjíme jeden z několika obchodů firmy BATA. Jsou po celé Latinské Americe a boty v nich stojí 2/3 naší ceny. Kvalita kůže je mnohdy lepší, jen nenabízí takový pestrobarevný výběr. Navštěvujeme nejstarší dochovaný dům Santiaga z roku 1769. Zde sídlí informační centrum a já marně prosím slečnu u stolku = Info centrum o mapu města, kterou má vystavenu před sebou. Má poslední, nemůže mi ji dát, a tak mi na ní ukazuje, kde že to jsem a kde ještě můžu jít. Tím jsou její informace vyčerpány. Hradišťské Ičko je proti tomu cestovní kancelář. Prohlížíme katedrálu Metropolitanu z roku 1745, která je velmi bohatě vyzdobena z dob španělských kolonizátorů a míříme do oázy zahrad Santa Lucía, jejíž vrchol má 630 m. Po cestě Radek kupuje piva k zahnání žízně v rozpáleném Santiagu a již vystupujeme botanickou zahradou plnou vzrostlých různorodých palem na vrchol Santa Luciá, odkud je úžasný výhled na celé Santiago. Kocháme se pohledem na město založené Španěly v roce 1541. Jako z prvních na americkém kontinentu bylo postaveno do pravidelné pravoúhlé sítě ulic. Po něm je tak stavěna většina amerických měst. Scházíme z vyhlídkové terasy a usedáme na lavičky ve stínu. Kluci si tajně vybalují piva a já na vedlejší lavečce zmožen letním 35 stupňovým horkem usínám. Z odpoledního spánku mne však probouzí ochranka parku stojící a lamentující nade mnou. Nechápu proč mne nenechá v klidu ležet , když nic nedělám. Pohledem na smějící se kolegy vedle na lavičce zjišťuji , že tady něco nehraje. Ochranka mě prosí, abych to pivo co mám u lavečky okamžitě vylil do koše. Vzpírám se a tvrdím ochrance, že to pivo není moje a ukazuji na kolegy se slovy: „To je jejich“! Ochranka zvyšuje hlas, kolegové se smíchy popadají za břicho a já před očima turistů a za doprovodu dvou členů ochranky nesu pivo k odpadkovému koši a potupně ho vyhazuji. Ochranka mně děkuje, lidé si mě prohlíží a Pavel s Radkem se válejí smíchy na lavičce. Jakmile jsem usnul, dali mi hodní kolegové prázdnou plechovku k lavičce, aby mě mohli nafotit. Mezitím místní aktivista ve stánku přivolal zřejmě vysílačkou strážce parku a ti si to šinuli přímo ke mně , zatímco já sladce snil. No a kolegové to vše s radostí pozorovali. Viz foto.
Scházíme z vyhlídky dolů do města k obchodu lidových řemesel z celé Chile. Jsou velmi různorodá, jen tu nemají CD s chilskou hudbou, kterou jsem si chtěl zakoupit. Metrem se vracíme zpět do hotelu. Využívám osvěžení v hotelovém bazénu a z lehátka se kochám pohledem na zasněžené vrcholy And. Jsou opravdu okouzlující. Večer Radek s Pavlem chystají prezentaci další řady ikonových vín. Vinařství Casa Lapostolle, Santa Ema a Santa Rita patří mezi prestižní vinařství nejen v Chile. Jejich vína jsou opravdovými skvosty. Pavel se pokouší vína ostaršit tzv. Clef du wine, klíčem na víno, což je kousek kovu, v němž je zasazena speciální kovová destička. Při ponoření tohoto klíče do vína jej ostaršíte o tolik let, kolik vteřin klíč necháte ve víně. Můžete tak teoreticky posoudit , jak bude víno vypadat za 3,5 nebo 10 let. Chutnáme odrůdy Cabernet Sauvignon, všechny jsou vynikající. Ve vůni je cítit čokoláda, koření, kávová zrna až po přezrálé lesní plody. Alkohol 14 % není moc zřetelný, a proto jsou vína velmi elegantní.Popis vín jsem však nechal na sommeliérovi Pavlovi, který Vám je více popíše při dalších povídáních přímo v Uherském Hradišti při setkání s chilskými víny. Pro dnešek je to všechno a zítra se můžete s námi těšit na Pacifik. Vsadili jsme se s kluky, že se v něm vykoupu. Kluci tvrdí opak, je prý strašně studený. Tak zítra.
