Za vínem po Chile neděle 10.2.2008

Vstáváme okolo 7 hodiny i přesto, že je neděle a mohli bychom odpočívat. V 8:30 nás čeká auto s místním průvodcem Chúlio a my vyrážíme k oceánu. Konkrétně na prohlídky údajně nejkrásnějších a nejznámějších letovisek Peru Valparaiso a Viňa del Mare. Chúlio nám navrhuje po cestě navštívit některá z mnoha vinařství, která jsou na turisty připraveni i v něděli se vší parádou. Naši vinaři mají co dohánět. Ze Santiaga míříme přes Casablanca Valley, což je významné údolí na bílá vína. Proč neochutnat? Jako pilné pracovité včeličky vcházíme v 9:30 do vinařství Vermonte. Vítá nás kolosální pohled na winery s álejí palem. Právě otvírají a pouští nás dovnitř .Prohlížíme vzorky vín a vzhled sklepa.Nezapře amerického investora. Degustujeme 3 vzorky, ale moc nám to po ránu nejde. Proto zavelím heslem kamaráda Františka Hrni: „Není umění pit, když Ti chutná, ale když už nemožeš“. Kolegové se smějí. Jsem tu za prací, tak žádné lenošení. Pobízím kolegy a dělám další zápisky v hodnocení vín. Syrah s poměrně výrazným alkoholem, který ruší jeho ovocné tělo . V závěru je cítit nasládlý tanin z amerického bariku. Další vzorky jsou obdobné, vysoký alkohol a méně výrazné tělo. Degustaci končíme a jelikož prohlídka začíná až za hodinu nasedáme do auta se zlínskou značkou a odjíždíme k Pacifiku.

Valparaiso, největší letovisko v Chile má 600 000 obyvatel a rozprostírá se převážně na kopci. Tím je dána jeho ojedinělá architektura. Malé barevné domky stoupají od moře směrem do hor, a proto je město protkáno spoustou strmých výtahů či lanovek, které Vás vyvezou nad město. Kouzelný pohled na Pacifik, chilské vojenské loďstvo a velké zaoceánské lodě. Toto město bylo založeno jako přístav zásobující španělské kolonizátory v Santiagu. Procházíme okolo přístavu, míjíme místní bleší trh, kde  jak říká se smíchem průvodce Chúlio, prodávají místní to co včera nakradli. Jinak je to klasické přístavní město. Zvláštností jsou elektrické rozvody. Nikdo si s nimi neláme hlavu.

Přejíždíme do Viňa del Mare, což je úplný opak Valparaisa. Město je na rovině, má krásné pláže a připomíná mi francouzskou riviéru. Všude krásné hotely, parky, spousta zeleně, obchůdků  a kaváren. Vůbec se nedivíme, že zde má letní sídlo chilská prezidentka. Je tu také velké casino jako v Monte Carlu. Zastavujeme se v muzeu Velikonočního ostrova, jehož ostrovy patří k Chile. Osaháváme jednu z dvou soch, které byly z Velikonočního ostrova dovezeny na pevninu. Je famózní sahat na sochu se stále tajemnou historií.
Krásným parkem ještě krásnějšího letoviska přejíždíme do restaurace na oběd. Stará pevnost přeměněná v restauraci působí exkluzivně. U vchodu Pavel mlsně prohlíží obrovskou nabídku chilských vín. Snad něco dobrého vybere. Je neděle a tak musí být vývar. Namísto nudlí a játrových knedlíčků nám tam plavou krevety, mušle, chobotničky, kus ryby a jak říká Radek: „Co  moře dalo“. Jsou to opravdu příšerky. Nevím, zda to dáme i my. Neděle, tak pořádný řízek. Ale rybí! Objednáváme si klasicky každý něco jiného a společně chutnáme. Název ryb nám nic neříká, ale jsou opravdu skvělé. Stejně tak i Sauvignon blanc z vinařství Viliem Cole. Cena 180 Kč. Zadarmo. Nádherné aroma do bílých citrusových plodů, grepů se svěží kyselinkou a minerálními tóny na konci. Je horko a současně potřeba, aby ryba také plavala. Chardonnay od prestižního vinařství Casa Lapostolle je namísto dezertu za neuvěřitelných 220 Kč. V ČR jsem ho viděl v Praze ve vinotéce za 600 Kč. Hody skončili a kluci mi připomínají naši sázku. Ptám se číšníka jaká je tady teplota vody v moři. Směje se a říká, že před dvěma roky tu v toto období chodili po pláži tučňáci. Kluci se řežou smíchy a těší se až uvidí dalšího tučňáka na pláži. Tím budu já. Radek měl zřejmě pravdu, když  mi vysvětloval, že jsou zde velmi studené proudy z Antarktidy. Kromě studené vody však přináší hodně planktonu pro ryby. Ten já však dnes potřebovat nebudu. Chúlio se také směje, když se ptám, zda jsou na pláži sprchy. Odpověď zní: “ Na co, když do vody nikdo nechodí“. Pro nás zcela nepochopitelné. Chilané totiž pouze sedí, leží nebo se opalují na pláži,ale koupou se pouze v bazénech u moře, nikoliv v moři. Jen na severu země, kde je oceán již trochu vyhřátý jsou prý typické pláže i s možností se koupat. Přijíždíme na pláž. Zaparkovat se nikde nedá, převléct do plavek také ne a ve vodě také nikdo není. Ideální letní sezóna. Jsou jen pořádné vlny.

Kluci se domáhají mého ojedinělého počinu a to 10 minutového plavání v moři. Vytrénován na ostrožském štěrku scházím k moři a začínám mít strach né z moře ale jeho vln. Oprávněně. První velkou vlnu valící se na pobřeží tak tak ustávám, ale jakmile se voda vrací zpět do moře má takovou sílu, že mě podtrhne nohy a vnáší do moře. V ten moment se zvedá další 3 m vlna, kterou nečekám a ta se mnou dělá několik nekontrolovatelných kotrmelců. Tak to je adrenalin! Do další vlny se již snažím zkušeně naplavat. Podaří se, ale cítím nepříjemné mrazení z té masy vody nade mnou. Ještě jedna velká vlna a jsem na moři. Tady už to jde. Mávám klukům a plavu si poprvé v Pacifiku. Chilané jsou rozmlsaní, voda má okolo 16 - 17 stupňů, tedy normální kafé (pravdu trochu vychladlé). Po 10 minutách plavání se vracím na pláž a začínám tušit, že návrat bude horší než vstup do vody. Nemýlím se. Moře se mnou hodí dobrých 5 m dopředu a já zažívám pocit, kdy se říká, že tě moře vyplivlo na pláž. Vstávám na nohy, mávám na kluky a oni na mě. To jsem neměl dělat. Zezadu mě spláchne vlna a já dělám lopinku na písek jak při volejbale. Raději rychle vybíhám nahoru na pláž než přijde další vlna. Písek všude, sprchy a převlékárna nikde. Pokud to někdo zažil, ví o čem mluvím.
Dostávám „kořku“, jak říkají kluci slivovici a sdělují mi své zážitky. Prý chyběla kamera, jinak bychom údajně vyhráli “Neváhej a toč“. Závěr z dnešního dne je jasný. Do Chile k moři ne. Surfovat ano. V Chile zato otevřeli před měsícem největší bazén na světě. Je 40 km pod Valparaisem a má 1 km na délku. Leží vedle pláže u moře. Chtěli jsme to tam prohlídnout, ale volně to nelze. Musíte být dle Chúlia ubytovaní celý týden v hotelových komplexech, s kterými je bazén propojen.

Vracíme se do večerního Santiaga a necháváme si doporučit typickou chilskou restauraci s pravými steaky. Vcházíme do restaurace Chileno noche a ihned u vchodu zíráme na obrovské rošty nad rozžhaveným uhlím, kde se dělají opravdové 500 g steaky z argentinské svíčkové. Necháváme si doporučit ty nejlepší a rozhodujeme se zda 500 g nebo 300 g. Jsme přece „alo macho“ a tak jdeme do půlkilového argentinského steaku. Plním si dnes další ze svých snů. Okoupat se v Pacifiku a ochutnat pravý steak 500 g. Dáváme Pisco Saur jako aperitiv a již se přináší voňavý grilovaný fešák. Chuť se nedá popsat. Všem přeju ten zážitek. Pavel také dobře vybral Syrah Reserva 2005 od vinařství Mission de Rengo. Má 14 % alkoholu a je skvělým doplňkem. Nikdo z nás nemluví, jen si vychutnáváme tu symbiózu jídla s vínem . Škoda slov…