Na kole vinohrady Uherskohradišťska

Na kole vinohrady – jaro 2008

Stává se již tradicí, že na začátku jara parta cyklistických nadšenců a milovníků vína vyráží po cyklistických stezkách, aby nejen shodila přebytečná kila po zimním lenošení, ale také znovu objevila krásy zapomenutých cyklistických cest vinoucí se mezi vinohrady. Když se k tomu ještě přidá možnost ochutnat několik mladých vzorků vín, tak není nad čím váhat.

Celkem vystartovalo okolo 150 cyklistů, kteří se přes Kunovice vydali na Míkovice, aby na začátku obce odbočili prudce vpravo a nastoupávali po panelové cestě nad obec. Zde se napojuje cesta na již ryze polní cestu směřující podél míkovského lesa přes horizont s krásnou vyhlídkou na celé panorama Dolnomoravského úvalu. Pak se již jen sjíždělo přes hlucké vinohrady ke sklepům společnosti Blatel z Blatnice pod Svatým Antoníčkem, kde byla připravena první ze zastávek. Zde se také díky iniciativě místostarosty Uheského Brodu p. Josefíka přidalo 35 cyklistů startujících nově z Uherského Brodu. Peleton pokračoval přes Hluk, kde minul místní tvrz a zamířil směrem na Blatničku. Po necelém kilometru za Hlukem následovalo odbočení do volného terénu na polní cestu vedoucí krásným údolím až do obce Blatnička. Loni na jaře zde peloton navštívil místní muzeum krojů a vinařství Víno Hruška. Letos byla přichystána malá změna - návštěva nové vinotéky již jmenované společnosti s možností prohlídky. Nechyběla samozřejmě také degustace nových vín. Vína byla znamenitá, ale cesta daleká. Tak rychle na kolo a okolo místního družstva zase mezi vinohrady. Zde na všechny čekala zcela jedinečná cesta vedoucí vinohrady obce Blatnička navazující na vinohrady sousední obce Blatnice pod Svatým Antoníčkem se spoustou nádherných vyhlídek a vinařských zastavení. Pomalu sjíždíte z vinohradů dolů do Blatnice a začínáte být netrpěliví, jaké dobré vzorky Vám přichystá Vojtěch Masařík, paní Cíchová, vyhlášený vinař p. Polehňa nebo nejstarší sklep v Blatnici s jeho majitelem p. Škopíkem. Ani letos tomu nebylo jinak. Pohostinost vinařů a jejich sklepů je úžasná a účastníci stezky jsou vždy přístupem vinařů okouzleni. Proto nejeden z cyklistů se zde během roku zastaví i s dalšími kamarády na celovečerní posezení ve sklepě. A zastavit se není problém. Problém bývá pak odjet. Od dobrých vín se člověk jen težce odpoutává. Tak ještě závěrečný pohárek Rulandského bílého u p. Polehni a po polní cestě se dostáváte do míst, kde jsou vinice zvané Plachty. Tedy do míst, kde kdysi pěstovala révu i rodina slavného učitele Jana Ámose Komenského. Kdoví, jestli zde sám pan učitel nezkoušel vyrobit nějaký rýňáček či rulandu.

Napojujeme se na státní cestu a přijíždíme do Uherského Ostrohu. Všichni si ještě z loňska vzpomínají na překvapení v podobě starých Licheštejnských sklepů v jejichž útrobách zrají vína pana Vyskočila z Blatnice. Letos díky stavebním úpravám nemohl být otevřen a tak s malým zklamáním se pokračuje do vinotéky Svatého Vavřince . Ta sídlí v Ostrožské Nové Vsi u hlavní cesty a bývá častým zastavením jak cyklistů tak milovníků vína. Odsud byl již kousek cesty do UH. Jenže to by nesmělo začít pršet. Nic naplat, na náměstí dojet musíme, vždyť tam na nás čekají závěrečné vzorky vín a tradiční losování o večer s kamarády ve vinném sklepě. Rychlých 25 minut, voda všude, ale stálo to za to. Jsme na náměstí v UH, kde pomalu přestává pršet a nakonec i začíná vystoupení cimbálovky Harafica a semináře souboru Hradišťan.

To druhá stezka „Rulandské bílé“ startuje v půl desáté a jak to vypadá na startu, tak i této se zúčastní více jak 150 cyklistů. Letos se díky Nadaci partnerství podařilo označit obě dvě trasy barevnými směrovkami a tak peleton nemusí ujíždět pohromadě, ale může se bez problémů rozdělit a každý si tak zvolit vlastní tempo. Tak se také stalo, a proto vedoucí skupinka peletonu po necelých 15 minutách již nestoupává obávaný Zlechovský kopec, aby se přes něj dostala do sídla společnosti Lukrom Zlín, dříve Sovín Boršice a mohla po delší době znovu navštívit místní sklepy a ochutnat vína vyrobená pod vedením technologa p. Dudeška. U brány nás již netrpělivě vyhlíží mladá vedoucí střediska Sovín ing. Galušková, která se ujímá průvodcovstí. Kdo má zájem může nahlédnout do sklepů a provozů, kdo je trochu lenivější, zůstává na nádvoří u degustace. Postupně přijíždí další skupinky a ti nejrychlejší uhání k další premiérové zastávce, tentokrát do Zlechova. Zde ve vinohradech pana Jakubíka jun. je totiž plánována zastávka v nově zbudovaném viničním altánku. Sám jsem na něj zvědav. Proto nasedáme na Sovíně na kolo a podél potoku míříme do Buchlovic. Zde na začátku obce odbočujeme doprava směrem na UH a po 2 km přijíždíme do Zlechova. Uprostřed obce u kostela zabočujeme vlevo směrem Velehrad a po 1 km odbočujeme vpravo ke hřbitovu. Tam naštěstí zastávka není a tak jej objíždíme a směřujeme do známého zlechovského údolí plného vinohradů. Na jeho začátku narážíme ne vinohrady pana Jakubíka a také směrovku, která nás navádí do kopce na samý vrchol jeho vinohradů. Zcela udýchané nás vítá p. Jakubík a p. Psotka.To není všechno. Kromě nádherného pohledu z vinic na Buchlov a Barborku se oči všech přítomných rozsvěcují nad pohledem na připravenou výstavku vín. Na 30 vzorků. A dokonce nejsou na parádu, jsou již otevřené a čekají na nás. Dále popisovat je zbytečné. To musíte ochutnat. Jak nám p. Jakubík sděluje, na podzim tu již bude vše dobudované a vznikne zde krásný altánek s úžasným výhledem a ještě úžasnějšími víny. Jak se říká „Kdo neochutnal, neuvěří“. Není divu, že někteří odjížděli až okolo 12 hodiny.

Ostatní vyrážejí směr Velehrad, aby stihli slavnostní předání ocenění Hotelu Mlýn na Velehradě cenou Nadace Partnerství – Cyklisté vítáni, kterou byl tento hotel oceněn pro rok 2008. Provozovatel a ředitel hotelu p. Hájek samozřejmě vítá, tak jak se u oceňovaného hotelů očekává, skleničkou výborného vína, velmi příjemným posezením a milým personálem. Proto odsud také živě vysílá ČR Brno během akce „Na kole vinohrady". Počasí se začíná trochu kazit a tak rychle pospícháme do vinařství Tomáše Luži, které je taktéž na Velehradě. Že se jedná o rodinné vinařství , dědící se z otce na syna, je zřejmé již při příjezdu, kdy víno nalévá jak p. Luža sen., jeho syn Tomáš, tak také vnuk Vojtěch. Tentokrát jak na Slovácku doma zvykem přímo z koštýřů. Krásné a milé zastavení, přímo ve sklepě pod vinohrady. Kapky nám neustále dávají najevo, že bychom měli zrychlit, ale jak, když je tu všude tolik příjemných hostitelů, dobrého vína a krásných nepoznaných cest mezi vinohrady. Přesto nasedáme a táhlým stoupáním na horizont se loučíme se starobylým Velehradem, projíždíme obcí Modrá a sjíždíme polní cestou do Jalubí, kde snad již na naši návštěvu budou připraveni mladí vinaři Ondra Balíček a Michal Hruška.

Tentokrát není možné minout. Připravené posezení, víno s novými etiketami, usměvavé tváře mladých vinařů na přivítanou. To všechno nás vítá v mladém ambiciózním vinařství v Jalubí. Prohlídku sklepa zajištuje Ondra, víno rozlévá Michal. Ochutnáváme letošní Muškát, výběrový Tramín nebo pěkné a svěží rosé z ZW. Cabernet Moravia prý ještě odbourává, tak dáváme loňský Modrý portugal a poohlížíme se po slámovém vínu, které lisoval teprve nedávno. Ještě prská vysvětluje Ondra všem, kteří by ho chtěli již dnes ochutnat. Tak si budeme muset počkat do podzimu. Na slavnosti vína v UH snad již bude, avizují kluci. Sakra, začíná pršet naplno. Máme volbu, buď zůstat tady ve sklepě nebo stihnout přejet do Kudlovic, kde má být otevřeno 5 sklepů.

Vyhrává varianta Kudlovice, a proto ač neradi, startujeme do začínajícího deště. Traplice a jeho stoupání na konec obce na Kudlovice nás zpotí stejně důkladně jako déšť, který nepřestává, ale vidina suchého sklepa u p. Stuchlíka nebo p. Dočkala v Kudlovicích notně zrychluje naše tempo a za 25 minut se již ocitáme ve vinařské uličce v Kudlovicích. Otevřeno je na 5 sklepů místních vinařů, kteří zde hlavně zásluhou p. Miloše Stuchlíka vytvořili velmi příjemné a milé vinařské prostředí a možností i venkovního posezení. O víně není radno hovořit, to je nejlepší přijet ochutnat přímo do sklepů. Minule tady někteří chutnali do rána.

Podstatné je, že jsme zase potkali krásnou moravskou vlastnost - vstřícnost a pohostinnost. O vinicích a víně ani nemluvě!