Vietnam 2

Tak startujeme.

V Praze nasedám do letadla směr Franfurkt. Letuška mi s úsměvem podává páteční I Dnes a já po shlédnutí fotek na titulní straně raději vytahuji knihu s názvem Vietnam a začítám se do prvních informací. Spolu se mnou cestuje v letadle na 20 Vietnamců. Zřejmě letí domů. Ve Frankfurtu mě jeden oslovuje jak se dostane na terminál 1 odkud letí přímý spoj Franfurkt – Hanoi. Po vysvětlení  a dohodě společně cestujeme vláčkem na druhý terminál. Je sice ještě 4 hodiny před odletem, ale bukujeme si místa v letadle a odcházíme na kávu. Zde se dozvídám, že spolucestující žije již 15 let v Chebu, kde podniká a nyní letí na měsíc domů. Poroučí pivo a debatujeme o Vietnamu. Jde to blbě. Umí lépe německy než česky. Má to výhodu. Jako zkušený němec poroučí druhé pivo a já zjištuji, že   spalování alkoholu není na rozdíl od nás Čechů vietnamskou doménou. Aby se neřeklo, poroučím také pivo a odcházím na toaletu s tím, že věci mi hlídá nový známý. Po návratu však zjištuji nemilé překvapení. Kolega zrušil mnou objednané pivo a dal si kávu. Mě však pivo neminulo. Při placení poznávám první vietnamský zvyk. Peněženku   nenosí, peníze jsou v balíčku přetáhle gumičkou. Je jedno, jestli se jedná o eura nebo vietnamskou měnu dongy. Pomalu se přesunujeme ke Gatu 8 kde vietnamské aerolinky připravují k odletu moderní Boeing 777 pro 350 cestujících. Let je přímý a bude trvat 10,50 hod. Docela hodně. Loňský osobní rekord 14,30 hod v kuse ze  Santiaga de Chile do Madridu snad překonán nebude. Okýnko mám domluvené, tak snad jen dobré spolucestující. Pokud někdo cestoval více jak 8 hodin, tak ví o čem mluvím. Obzvláště můj kamarád Radek vloni, kdy při cestě z Chile nafasoval malé řvoucí děti v okolí 2 m ve všech možných směrech. Sedím u okna. Vedle mne malý klučina a vedle něj u uličky jeho maminka. I když chlapec si se mnou chce povídat plynou němčinou jde o podle charakteru obličeje o vietnamce rozeného zřejmě v Německu. Věk 5 let by mohl být v pohodě. Startujeme načas. 14,40 opouštíme evropský kontinent a směřujeme přes Prahu, Ostravu, Rusko, Bagdán,dle situační mapy i okolo Mont Everestu do Asie. Konečná je hlavní město Vietnamu Hanoj. Start se podařil napoprvé a nabíráme výšku 11 430 m, rychlost 980 – 1120 km. Teplota venku okolo – 72C a usměvavé letušky v červených exotických šatičkách roznáší jídelní lístek s výběrem jídel k pozdnímu obědu. Zde si vzpomenu na info od bratrance, že asijské společnosti mají vysokou úroveň a služby na palubě jsou skvělé. Nechám se příjemně překvapit a otvírám jídelní lístek, kde si mám vybrat jedno  ze 3 jídel. Výběr je pestrý, ale letuška zřejmě opomněla fakt, že dva spolucestující jsou sice z Vietnamu, ale já nikoliv a dala mi stejný lístek jako jim. Nahlížím mezi sedačkami ke cestujícímu dozadu zda je na tom stejně. Není . Má to  syčák anglicky ! Zřejmě požádám o jiný lístek, nejlépe v rodném jazyce. Nepožádám. Letuška již tlačí vozík s jídlem.  Starý cestovatel si však vždy umí poradit. Při dotazu letušky (anglicky) co si dám s úsměvem otvírám jídelní kartu a zkušeně zapíchnu ukazováček do menu číslo 2. Když vidí, že to mám napsáno vietnamsky tak se směje a omlouvá zároveň. Ptá se jestli to chci přeložit. Nenechám se zahanbit a odpovídám, že nepotřebuji. Dostávám žádané menu 2 a k tomu si objednávám bílé víno . Vypadá to na Sauvignon, ale nejsem si jist a proto se natahuji se po láhvi abych si přečetl etiketu co vůbec piji. Letuška to pochopila jinak a s lahví couvla. Asi si myslela , že ji chci celou. Nakonec jsme se pochopili a tak zjištuji, že se jedná o Sauvignon 2007 , země původu Francie. Abych dokonal atmosféru pátečního pozdního obědu, nasazuji sluchátka, pouštím cimbálovku Haraficu, usrknu francouzský saviňonek a dávám se do otvírání tácku s jídlem. Menu číslo 2. Předkrm je čerstvý losos se salátem a sýrem tofu.Hlavní jídlo nudle s krevetami. Dezert nedovedu definovat, jelikož po zásahu mého malého kolegy loktem se ocitá někde podemnou na koberci. Stejně jsem na něho neměl chuť. Raději si dávám ještě pohárek SVG 2007. Také skvělý dezert. Klučina vedle se cítí trapně a  tak leze dolů pod sedačku aby mě udělal radost. Bohužel při návratu nahoru zvedá hlavou i můj stolek s jídlem a já mám co dělat aby mi to neskončilo v klíně. Naštěstí SVG držím v ruce. Chlapeček kýve hlavou, že tam nic nenašel. Česky mu říkám, že si má raději sednout, aby zase něco nevyvedl. Jako bych to tušil. Maminka mu podává plechovku s colou. Nevím, který de….. s ní zatřepal, ale jistě vím, že to co mám na obličeji není francouský Sauvignon. Jako dezert úžasné. Zřejmě bude lepší se s kolegou odvedle zkamarádit. Kdybych věděl co mě čeká,tak skáču padákem .