Frankovka
Frankovka
Je to pravděpodobně rakouská odrůda, na jejímž vzniku se podílela odrůda Heunisch. Pěstuje se hlavně ve středoevropských vinařských oblastech. Její synonyma: Blaufränkisch, Lemberger, Kékfrankos. U nás se pěstuje jen na Moravě, protože to je odrůda pozdní.
Keře jsou bujné, mají vzpřímený růst, delší internodia a velké, tmavozelené listy se třemi méně výraznými laloky. Réví vyzrává dobře, mrazuodolnost je dobrá a odolnost proti plísni šedé též. Hrozny jsou velké, křídlaté, volné. Bobule střední, kulaté, černomodré. Chuť je kořenitá. Hrozny trpívají vadnutím třapiny. Vyžaduje výborné polohy, sucho a snáší vápno.
Vína mívají světle i tmavě rubínovou barvu s fialovými záblesky. V mladém víně je travnaté aroma, které se při zrání vína mění na ostružinové vůně. Ve vínech Frankovky je vždy poněkud více kyselin než v ostatních červených vínech a zpočátku jsou i třísloviny tvrdší. Tato skutečnost vede producenty kvalitních vín Frankovky k podstatnějšímu snížení sklizní probírkou hroznů, k prodloužení doby nakvášení rmutu, a tím získání vyššího extraktu. Současně se ponechávají taková vína delší dobu vyzrávat na sudech. Tím se dá docílit při využití jablečno-mléčného kvašení výraznější charakter červeného vína, které nepostrádá na kořenitosti, a přestože je plné, ani na ovocnosti. Vína se dají dobře skladovat a zrají na láhvi pomalu.
V závislosti na vyzrání hroznů je víno Frankovky buď běžným denním vínem ke svačinám a k celé řadě obvyklých jídel všedního dne, nebo jako víno láhvově zralé z dobrých ročníků se výborně hodí k pečeným masům, ke zvěřině, ke kachně i huse, ke guláši, k jídlům z vnitřností, ke kořeněným jídlům zeleninovým, k polentě, ke zrajícím i bílým sýrům, k těstovinám v kořenité úpravě, k některým typům pizzy.